Tarot historie

Tarot a jeho historie

Ačkoliv se v Evropě tarot rozšířil zejména příchodem cikanů,hrací karty přinesli do Evropy Arabové,respektivně Saracéni na konci XIV.století a to přes Španělsko a Itálii jednalo se o karetní hru ,které se říkalo «Naib»,ale teprve v XVI.století se v Itálii vynořuje slovo «Tarocci» a název Tarot dostaly karty až ve Francii 

Jiní původ Tarotu přímo přisuzují slovutnému Hermovi Trismegistovi. Další hledají souvislosti mezi symbolikou Malé Arkány a symboly nejvyššího božstva Ardhanari, jehož levou stranou je Šiva a pravou stranou Šakti.

V patnáctém století byly v Itálii vyrobeny první karty tarotu, které se dochovaly. Jejich původ a účel není stále jasný, avšak patrně měly sdělovat esoterické učení a jsou zcela určitě protkány astrologickými symboly. Zájem o karetní hry byl ve středověku velký, přestože byly církví zakazovány.  Někteří hermetikové hovoří o tarotu jako o «Thotově knize» odvozujíce název tarotu ze jména egyptského boha Thota.


 

Významným způsobem byl Tarot oživen na počátku minulého století Arthur Edward Waite (1857 - 1941), člen a později velmistr "Hermetického řádu zlatého úsvitu", navrhnul podobu Tarotu tak, jak ho nejčastěji známe dnes. Jednoduché kresby plné symbolů podle něj nakreslila Pamela Coleman Smithová, jejíž iniciály PCS můžeme nalézt na každé ze 78 karet. Hlavním významem Waiteova Tarotu je, že dokonale vyváženým způsobem shrnuje tarotovou symboliku a zároveň ji přibližuje myšlení dnešního člověka. Z Waiteova Tarotu čerpá mnoho umělců při tvorbě vlastních verzí Tarotu, které mohou být více či méně povedené. Obecně záleží nejvíce na tom, jak vám osobně ta či ona kresba vyhovuje, nakolik vás oslovuje a jaké ve vás vyvolává emoce. Důležité je to, co je pod povrchem, tedy to, co ve vás karty vyvolávají, je jedno jakým způsobem. Existují i názory, že pro nejúčinnější věštbu a její pochopení je třeba používat Tarot nakreslený vlastní rukou


 

 Tarotové karty mohly být do Evropy doneseny křižáky z Egyptu, nebo také cikány z Indie. Přičemž cikáni se považují spíše za rozšiřovatele než za zdroj Tarotu, neboť do Evropy přicházejí až po roce 1400. Ať už je však původ Tarotu jakýkoli, nejdůležitějším zůstává jeho symbolický a archetypální význam


 

   

 


Podle Antoina Court de Gebelin  (1725 - 1784), který jej znovu objevil, je Tarot jediné dílo, jež se zachovalo ze ztracených pokladů egyptské knihovny. Tuto domněnku podporují i další, kteří upozorňují na souvislosti mezi 22 kartami Velké Arkány s kabalistickým výkladem 22 písmen hebrejské abecedy. Pokud byste pátrali po kořenech Tarotu, tak byste ztratili stopu ve třináctém století. To zavdalo příčinu k několika dalším teoriím. Vcelku rozumně zní domněnka, že dvacet dva karet Velké Arkány bude staršího původu než druhá část Tarotu - padesát šest karet Malé Arkány. Malá Arkána prý vznikla až ve středověku, její znaky pak možná symbolizují čtyři středověké stavy (meče - rytíři, kalichy - duchovenstvo, mince - obchodníci, žezla/hole - rolníci).Badatel A. Douglase (1974) říká: Z toho co víme o tarotových kartách, zdá se být pravděpodobné, že byly vymyšleny tak, aby znázorňovaly stupně nebo etapy v systému zasvěcení. Jejich symbolika něčím připomíná symboliku alchymie, která, jak ukázal C. G. Jung, byla pro své vnímavější vyznavače systémem hermetického výcviku vedoucího k duchovnímu osvícení. Alchymie se vyvinula v Egyptě a v helénistické Alexandrii, a je-li tomu tak, pak jsou alchymická pojednání i tarotové karty ukázkou tajné symbolické mluvy, kterou vynalezli zasvěcenci všech věků, aby poučovali své žáky a zmátli nezasvěcené. Velká arkána má obrovskou spojitost s alchymistickým Velkým dílem. Každý z dvaceti dvou trumfů popisuje stupeň na cestě životem,který je nějakým způsobem rozhodující. Jen tím, že rozluštíme hádanku,kterou nám každá z karet ukládá, můžeme si otevřít další cestu vpřed a pokračovat v rozvíjení osobnosti." Tarot tedy odhaluje etapy na cestě k Velkému Dílu, k jednotlivým fázím spirituální alchymie, fáze velké proměny lidské osobnosti, která je cílem všech esoterických systémů. Dále ukazuje souvztažnosti těchto proměn s mystérii a mýty starověku a konečně zobrazuje archetypické křižovatky lidského života, tj. etapy rozhodování, životní křižovatky a cesty, kterými je třeba se na těchto křižovatkách ubírat, abychom dospěli k individualizaci, tj. psychické dospělosti.
14.04.2007 09:48:32
caroorchydee







Stazie top


Janine Vestfálová
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one