Keltský horoskop-Stromoskop

 

Jabloň

je strom lidí, kteří se narodili v období:
22. 6. – 30. 6.
22. 12. – 30. 12.

Jabloňoví lidé jsou vždy sympatičtí, nadaní zvláštním kouzlem osobnosti. Při jednání s ostatními lidmi bývají srdeční a velkorysí. Jsou to lidé hloubaví a ochotní pustit se do jakéhokoliv dobrodružství. Mívají velkou lásku ke knihám a solidní vědecké nadání. Milují luštění nejrůznějších hádanek a logických hříček a jejich objevitelský duch se může projevit v kterémkoliv oboru. Dobrodružná povaha má svoji odvrácenou stránku v jejich milostném životě, neustálá touha objevovat něco nového bývá zdrojem jejich četných milostných dobrodružství. Přesto však tito lidé mnohdy nalézají v manželství uspokojení a obvykle se usadí. Nepotřebují nic jiného, než vnímavého partnera s citlivou duší. Zrozenci jabloně mají často velmi mnoho přátel, mimo jiné i proto, že jsou neobvykle obětaví, nezištní a schopni se rozdělit o cokoli. Jejich velkorysosti však bývá dosti často zneužíváno, dokonce se často nechají oklamat. Přes svojí důvěřivost však zdaleka nejsou lidé jabloní ani trochu naivní nebo lehkomyslní. V zaměstnání bývají tito lidé mnohdy nespokojeni a často je mění. Nesnášejí totiž monotónní a jednotvárnou práci, mají rádi změnu. Jejich život bývá celkově dosti pestrý, dalo by se říci, že si lidé jabloně často a rádi komplikují život. Někdy jej však takto komplikují i svým blízkým, kteří si občas musí „obrnit nervy.“


 Mezi typické zrozence jabloně patří mnoho známých spisovatelů: Antoine de Saint-Exupéry, Rudyard Kipling (oba znalci jak duší zvířat tak i dětí), mistr hororu Ambrose Bierce, vypravěč a novinář Eduard Bass, či kontroverzní Henry Miller. Patří sem i umělci jako Marlene Dietrichová, malíř Peter Paul Rubens a vynikající skotský fyzik William T. Kelvin.


 Jabloň je člověku známá již od mladší doby kamenné a její vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly již za dob Keltů i u nás. Tento nevelký strom, jenž v původní plané formě obýval světlejší okraje lesů, byl odedávna předmětem dávných mýtů a mystérií. V keltských mýtech se hrdinští králové a druidové odebírali po smrti do bájného Avalonu, čili země jablk. Také v keltských pohádkách občas vystupuje nádherný strom se zlatými jablky, obdařenými nadpřirozenou mocí. Hrdinové v těchto příbězích museli obvykle postoupit mnoho těžkých zkoušek a dobrodružství, než se jim podařilo tato jablka získat. Obdobné mýty se vyskytují v řeckých bájích (Herakles a jablka Hesperidek) nebo v germánských ságách (zlatá jablka nesmrtelnosti bohyně Iduny). Teprve křesťanská církev přisoudila jablku symbol hříchu a svodů – jablko, které Adam snědl, mělo Evě i jemu podle navádění hada dát možnost „jako Bůh znát dobré i zlé“. Keltové chovali k jabloním velkou úctu a jablka považovali za symbol nesmrtelnosti a věčného života. Bývalo zvykem jablka zahrabávat do země jako dar zemřelým, kteří čekají na znovuzrození. Lidem smutným a nešťastným jablka vracejí energii a chuť do života. O léčebných účincích jablek na lidský organismus by se jistě dala napsat celá kniha. Málokdo ví, že i téměř nepoživatelná planá jablíčka lesních jabloní lze využít. Z nakrájených a usušených tenkých plátků se totiž dá připravit vynikající čaj, pročišťující krev a snižující horečku. Příbuzným stromem je hrušeň, považovaná někdy za sestru jabloně. Jablka i hrušky sloužily často jako prostředek k lidovým věštbám, vzpomeňme si na ono rozkrajování jablka napříč o Vánocích. Všeobecně platilo, že muži hledali odpovědi spíše u jabloní, zatímco ženy u hrušní. Věřilo se také, že když se vylije voda z prvního koupání novorozené holčičky na kmen hrušně, dítě bude zdravé. Mladé dívky o Vánocích házely dřevák přes korunu hrušně, pokud na ní zůstal viset, bylo to znamení, že se děvče brzy vdá. Dřevo hrušní i jabloní je poměrně dost oblíbené mezi řezbáři.


 

22.03.2007 23:59:33
caroorchydee







Stazie top


Janine Vestfálová
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one