Keltský horoskop-Stromoskop

 

Borovice

je strom lidí, kteří se narodili v období:
24. 8. – 1. 9.
23. 2. – 3. 3.

Borovice charakterizuje lidi odvážné a optimistické. Člověk, zrozený v tomto období, bývá nesmírně houževnatý v naplňování svých životních cílů. Za svým si dokáže jít neobyčejně tvrdě, ve sporech je neústupný a v mezích slušnosti i zdravě drzý. Pokud si je jist svojí pravdou, neuznává autority, dokáže vzdorovat a někdy být i pěkně paličatý. Pokud je to nutné, dokáže i dosti riskovat, na druhé straně si nerad vytváří zbytečné problémy. Borovice jednají rychle a přesně, díky schopnosti okamžité improvizace si dokáží poradit v mnoha krizových situacích. Mívají slušné organizační schopnosti a racionální uvažování, které však nijak neomezuje jejich bujnou fantazii. Borovice nebývají lvi společnosti, povahově jsou spíše introverti, avšak rádi se obklopují příjemnými lidmi. Bývají dobrými přáteli, i když je určitá mez, která ohraničuje jejich obětavost. V lásce se jejich obvyklé vlastnosti rychle mění. Racionálně a logicky uvažující borovice rychle podléhá emocím, je smyslná, impulzivní a nechá se snadno připoutat. Každé zklamání, ke kterému pak dochází, prožívá velmi hluboce, nechá se brzdy odradit a znechutit. Život v této oblasti jí komplikuje i to, že se za všech okolností chce vypořádat s problémy čestně. Borovice potřebuje k životu pevné zázemí, které hledá v rodině. Miluje útulný domov, nevyniká však velkou šetrností. Jindy přesná a racionální borovice vidí v penězích jen pomíjivý prostředek k získání potřebných věcí a nebývá tedy zrovna vhodným strážcem rodinné kasy. Lidé borovice si zachovávají optimistické myšlení za všech okolností, nikdy nepropadají dlouhodobé sebelítosti a vždy si zachovávají důvěru v lepší budoucnost. Ženy – borovice jsou doslova dětmi štěstěny: mají předurčen poměrně bezproblémový a krásný život bez vážnějších nesnází.


Mezi lidmi borovice nacházíme velké básníky jako Johanna W. Goetha a Victora Huga, skladatele Georga F. Händela, Bedřicha Smetanu, dirigenta Leonarda Bernsteina, filosofa-astronoma Camille N. Flammariona, fyzika Heinricha R. Herze, geniálního detektiva Allana Pinkertona i státníka George Washingtona.


 Borovice patří mezi nejstarší stromy, které v našich zemích rostou již desítky tisíc let. Keltové říkali o borovici, že je „matkou moudrosti“, snad díky ohromné skromnosti a vytrvalosti, s kterou tento strom dokáže růst doslova ze skály. Jiný přídomek zněl „ohnivý strom“, to proto, že tehdy lidé používali borové pryskyřice na výrobu loučí. V neposlední řadě byla borovice pro Kelty také stromem zdraví, neboť její léčivé účinky se projevují v mnoha různých směrech. Již jen letní pohyb v borovém lese, kdy vdechujeme slunečním světlem odpařené borové silice, má neuvěřitelně léčivý účinek na všechny plicní choroby od nastuzení až po bronchiální astma. Borové silice, obsažené v koupeli, nebo v masážních olejích jsou vynikajícím přípravkem proti revmatismu a poruchám prokrvení. Méně se už ví, že kouř z pálené borovice má dezinfekční účinky a zabraňuje hnilobě. Vykuřování, které se jako zvyk ještě občas někde udržuje, má vliv například na pomalejší zkázu potravin. Zajímavé je také to, že tento kouř obsahuje hodně volných iontů a působí blahodárně například proti únavě a stresu. Ze stejného důvodu se při slavnostních příležitostech zapalují svíčky – dá se celkem snadno vědecky dokázat, jaký vliv mají volné ionty na psychiku, soustředění a celkovou náladu lidí. Však také křesťanské církve pohanský zvyk vykuřování ochotně převzaly a začaly k němu používat pryskyřici z kadidlovníku. Pálení borovice, zejména o zimním slunovratu (Vánocích), je starý zvyk, který sloužil k očištění a ochraně domova. Dům se zdobil borovým chvojím, které prý přinášelo do domu radost a mír. Přítomnost borovice nesmírně uvítají lidé smutní a melancholičtí, lidé, kterým chybí radost ze života, jsou malátní nebo vyčerpaní hádkami a nesváry. Těmto lidem lze doporučit toto: najděte si silnou a zdravou borovici, nestyďte se a přitiskněte se k ní co nejpevněji. Zavřete oči a zkuste být chvíli tímto stromem s větvemi ve větru a kořeny hluboko v zemi. Že si někdo klepe na čelo, když objímáte strom? A není to stejné, jako když hladíme psa či kočku nebo jiné zvíře? Strom sice neštěká ani neběhá, ale jinak je to stejně živý tvor jako my nebo zvířata. A komunikovat s okolím umí také, jenom trochu jinak. Mějme proto rádi „své“ i ostatní stromy, umějí se nám štědře odvděčit.


 

27.03.2007 14:32:06
caroorchydee







Stazie top


Janine Vestfálová
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one