Vznik blokád v čakrách

Svojí vlastní přirozeností jsme tatáž síla, která se projevuje v nekonečně rozmanitých vibracích a zákonitostech, barvách a formách, vůních a zvucích celého stvoření. Nejsme od ničeho oddáleni. Nejvnitrnější podstata našeho bytí žije v neoddělitelné jednotě s absolutním, věrným, všudy přítomným Bytím, nazývaným nejčastěji Bůh, které vytvořilo všechny oblasti našich relativních existencí a zcela je proniká. Toto čisté neohraničené Bytí je svojí povahou blaženosti. Jakmile se tichý, v sobě samém spočívající oceán božského bytí pozvedne a rozvlní, začíná tanec tvoření, jehož jsme také my vyjádřením, a kterého se můžeme - prostřednictvím našich vibračních polí i našeho fyzického těla - na všech rovinách bytí zúčastnit.


Vědomi jednoty s ním jsme však ztratili v tom okamžiku když jsme se začali orientovat pouze na ty informace, které k nám přicházejí fyzickými smysly a racionálním rozumem, a zapomněli na náš původ a naši božskou podstatu. Vzniklo tak zdánlivé oddělení a přineslo sebou reálnou zkušenost strachu. Ztratili jsme pocit vnitřního naplnění a bezpečí v životě a začali ho hledat ve vnějším světě. Zde je ale naše touha po dokonalé naplněnosti stále znovu zklamávána. Z této zkušenosti vyvstává další strach z nového zklamání.

Zapomněli jsme, že nikdy nemůžeme zcela zaniknout, neboť smrt znamená jenom změnu vnější formy. Strach znamená vždy stažení, kontrakci, a tam křeč nebo blokádu, která ještě zesiluje pocit odloučenosti a strach dále umocňuje. Dostat se z tohoto bludného kruhu a znovu získat ztracenou jednotu je zřejmým cílem téměř všech východních i západních duchovních cest.

Čakry jsou těmi rozvodnými místy systému energií člověka, kde se strachem podmíněné blokády tvoří především. Další blokády nalezneme také podél kanálů nádí. Stanou-li se tyto kontrakce permanentními, způsobují, že životní energie nemůže již volně proudit a zásobovat naše tělo a všechna vibrační pole vším tím, co potřebují, aby mohla znovu zrcadlit a udržovat vědomí jednoty. Když nás pocit odloučenosti, opuštěnosti, vnitřní prázdnoty a strachu ze smrti přiměje k tomu, že začneme hledat ve vnějším světě to, co můžeme nalézt jen v nejvnitřnější podstatě našeho bytí, stáváme se pak závislí na lásce a uznání jiných lidí, na smyslových požitcích, na úspěchu a materiálních statcích. Místo aby nás tyto věci obohacovaly, stávají se nutnostmi, se kterými se pokoušíme zaplnit naší prázdnotu. A když je ztratíme, stojíme náhle před naprostým NIC, a tichý pocit strachu, který nás lidi téměř všechny provází, opět vyvstane. A přirozeně, že jsou to ti ostatní, kteří nám berou to, co přece tak zjevně potřebujeme pro naše naplnění a spokojenost. Zapomínáme, že máme všichni společný původ v božském Bytí, a že jsme na této rovině všichni navzájem spojeni.


Místo abychom k ostatním pociťovali lásku, začínáme je považovat za konkurenty, nebo dokonce za nepřátele. Nakonec se domníváme, že se musíme chránit, a jistí lidi, situace nebo informace k sobě nesmíme vpustit. Zatahujeme naše přijímací "antény", abychom se nesetkávali s výzvou, a způsobujeme si tím jen další kontrakce a blokády našich čaker. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že člověk sám sebe uzamyká před energií, které nerozumí nebo jí nechce porozumět. Strach hraje nemalou roli a nutí lidi podřizovat se a uzavírat před vlastní touhou, což se zákonitě musí projevit i v běžném životě.

Potřeba uznání ostatními lidmi nebo skupinou, ke které se cítíme patřit, je však tak silná, že jsme ochotni podřídit náš život do značné míry představám okolí nebo všeobecně platným společenskym pravidlům a naše spontánní pocity držet na uzdě, pokud překračují rámec očekávání nebo konvence. Společenské tlaky, které mají různých dobách různé podoby, formují člověka tak, aby vyhovoval obecným požadavkům. Jakékoliv pocity, vjemy nebo touhy, které platnost obecnosti popírají se stávají překážkou pro uznání v rámci sociálního postavení jedince.

Zabránit tomu je možné jen tak,že "přivřeme" naše čakry do takové míry, že se přes tento "filtr" nedostanou vůbec žádné předem nezkontrolované emoce. Tím dochází u dotyčné čakry k "zácpě" energie. Protože energie nemůže být vyzařována ve své původní podobě, deformuje se, proráží bariéru a vybíjí se nepřiměřeným způsobem formou silné, často negativní emoce nebo přehnanou aktivitou. ... Toto jednání odpovídá reakci typu jang. Protože se ale energie takto "vybije" může přijít nová energie (zácpa se uvolnila) přestože její používání pokračuje dál stejně nepřiměřeným způsobem.

Je li reakce na zablokování čakry typu jin, projevuje se to téměř úplným zastavením přijmu energie, protože vzhledem k nashromážděné energii není místo, kam by další energie mohla proudit. Následkem je nedostatečné zásobování životní silou a oslabená funkce dotyčné čakry. Tyto nasbírané zkušeností nás s fyzickou smrtí neopouštějí. Bereme si je s sebou z jedné inkarnace do druhé, než je během našeho vývoje plně zpracujeme. Určují velkou měrou okolnosti, ve kterých jsme znovu zrozeni, a zážitky, které v novém životě díky vyzařování našeho emočního vibračního pole nevědomky přitahujeme.

Přesto máme v každém životě možnost zrušit velmi rychle už v dětství naše staré emoční struktury. U zdravého novorozeněte je celý systém energií ještě dokonale průchodný a otevřený. To znamená, že v principu každá nově zrozená duše dostává také novou šanci na naplněný život. Znamená to však také, že je otevřena všem frekvencím a zkušenostem, a tím i každému druhu ovlivňování. Nově narozené dítě nemůže ještě svůj život vědomě spoluvytvářet ani hodnotit své zážitky. Tak je zcela závislé na péči a přání svých rodičů. Tady se nalézá velká šance pro rodiče, která je také velkým úkolem. Počátky blokád v systému energií mohou vzniknout už v těle matky, je-li vznikající bytost odmítána, nebo žije-li matka trvale ve stresové situaci, neboť zárodek prožívá a vnímá matku jako svůj svět. Láskyplné očekávání nové malé bytosti v mateřském těle zásobuje jeho systém energií vibracemi, ve kterých se cítí dobře a bezpečně. Jestliže prožije matka měsíce těhotenství šťastně a klidně, vytvoří tak pro své dítě optimální podmínky, ve kterých se pak může plně rozvinout potenciál štěstí a tvořivosti jeho života.

Milníkem v životě každého člověka je okamžik narození. Zážitek porodu má za jistých okolností náš život na dlouho ovlivnit, může být rozhodující pro to, zda budeme pociťovat svět jako místo přátelské a příjemné, nebo jako místo chladu, nelásky a surovosti. Při porodu opouští dítě svou bezpečnou fyzickou ochranu, která mu v prvních devíti měsících jeho života, strávených ve šťastném stavu bez času a tíže, poskytovala i výživu. Ale nová bytost se připravuje na zrození a je zvědavá na svět. Proto znamená přirozený porod, při kterém ani matka ani dítě nejsou oslabeni léky, mnoho práce a námahy, ne však šok pro dítě. Na co však dítě není v žádném případě připraveno, je oddělení od matky bezprostředně po narození. Dokud totiž cítí důvěrně známé tělo matky a nachází se ve vibracích její aury, je schopno se s plnou důvěrou otevřít novým prožitkům. Tělesným kontaktem mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu se vytváří hluboké spojení, nazvané v odborných kruzích "bonding". Proud láskyplné pozitivní emoční energie směřuje automaticky, bez vědomého přičinění, od matky k dítěti a není přerušen, dokud dítě cítí její tělo nebo zůstává alespoň ve sféře její emoční aury. Naplňuje malou duši důvěrou a radostí. Také u otců vzniká niternější vztah k dítěti a víc intuitivního porozumění, když byli přítomni porodu a mohli se dítěte dotýkat a hladit ho.


Jestliže je novorozenec po porodu od matky oddělen, zažívá hlubokou bolest z odloučení a samoty. Pokud matka při odloučení vědomě vysílá své láskyplné pocity a myšlenky, je ještě kontakt udržován a posun její energie k dítěti není zcela přerušen. Věnuje-li se však jiným věcem nebo je unavená a znecitlivěná léky, je i tento kontakt přerušen. Nová malá bytost cítí svoji bezmocnost v neznámém studeném světě; ve kterém se bez ochranné, hřejivé přítomnosti matky cítí zcela osamocena.

Jestliže je novorozenec po porodu od matky oddělen, zažívá hlubokou bolest z odloučení a samoty. Pokud matka při odloučení vědomě vysílá své láskyplné pocity a myšlenky, je ještě kontakt udržován a posun její energie k dítěti není zcela přerušen. Věnuje-li se však jiným věcem nebo je unavená a znecitlivěná léky, je i tento kontakt přerušen. Nová malá bytost cítí svoji bezmocnost v neznámém studeném světě; ve kterém se bez ochranné, hřejivé přítomnosti matky cítí zcela osamocena. Tento zážitek je tak silný; že systém energií dítěte není zpravidla sto tyto děsivé pocity zpracovat a zažívá hluboký otřes, který má za následek první blokádu energií. Blokáda se projeví předně v základní čakře. Vedle zvládáni fyzického a materiálního světa, které má ke konci prvního roku života svůj první vrchol, je v popředí v této době tvorba prvotní důvěry. Tato "pradůvěra" je základem pro úplný, strachem nepoškozeny rozvoj všech možností daných člověku. Kromě toho jsou pomocí síly kundalini zásobovány životní energií ze základní čakry všechny ostatní čakry, takže blokáda v základní čakra nepůsobí na celý systém energií. Není náhodou, že psychologie označuje první rok v životě člověka jako vůbec nejdůležitější. V této době, kdy dítě sbírá zkušenosti hlavně prostřednictvím fyzického těla, potřebuje především tělesný kontakt s matkou, občas i s otcem nebo některými dalšími důvěrně známými osobami.

V tomto věku nemá dítě ještě pojem času. Když pláče ze samoty nebo z hladu, neví zda tento stav někdy skončí, a propadá často úzkosti. Je-li pokaždé zbaveno své nouze, buduje se v něm důvěra, že tato Země poskytuje svým dětem všechno, co potřebují k udržování svého těla a k uspokojení svých fyzických potřeb. Dítě se tak může otevřít na fyzické úrovni i na ostatních vibračních úrovních všem vyživujícím a ochrannym energiím, které má naše mateřská planeta k dispozici.


Téměř všechny přírodní národy znají intuitivně správně tyto souvislosti. Matky nosí své děti až do doby prvních kroků neustále nějak připevněné na svém těle a neodkládají je, ani když kymácení houpá malou bytost ke spánku. Když dítě začíná lézt, berou ho do náručí okamžitě, jakmile si to přeje. V noci leží děti vedle matky v posteli a kdykoliv pociťují hlad, je tu mateřský prs, aby je nakojil. Zářící oči a spokojené obličeje téchto šťastných malých tvorečků mluví samy za sebe. Děti těchto národů pláčou jen zřídka a jsou velmi brzy schopné přijmout i sociální spoluzodpovědnost. Jestliže se matka naší civilizační oblasti věnuje v prvním roce tímto způsobem zcela dítěti a odsune všechno ostatní do pozadí, dá tím dítěti ten nejlepší potenciál pro jeho život. Domníváme se, že tato "investice" se skutečně vyplatí. Automaticky proud lásky a radosti, který vznikne mezi matkou a dítětem, je bohatým odškodněním za všechny ty drobnosti, které si v této době matka musí odepřít. Jestliže dítě ztratí vnitřní pocit prvotní důvěry, jistoty a bezpečí, bude ji s postupujícími léty hledat stále více ve vnějším materiálním světě. Bude si vytvářet vztahy k věcem místo k lidem. Začíná to plyšovými zvířátky, která jsou náhražkou za lidskou blízkost a "teplíčko". Později vyžaduje stále víc hraček a sladkostí, ve snaze zahnat tiše narůstající pocit prázdnoty. Pro dospělé jsou to potom krásné šaty, auta, nábytek, dům nebo společenské postavení a kariéra, kterým věnují své srdce v naději, že v dětství ztracený pocit jistoty a naplněnosti získají zpět. Naše konzumní společnost by bez těchto neukájených potřeb velkého počtu svých členů vůbec nemohla existovat.

V dnešní době však narůstá i počet těch, kteří poznali, že pocitu vnitřního bezpečí a spokojenosti nelze dosáhnout skrze materiální statky. Vydávají se na cestu vnitřního hledání a to je skutečně jediná šance, jak znovu objevit ztracený ráj, který většina z nás ztratila již porodem. Ve druhém roce života se připojuje k základnímu tématu první čakry nové jednoleté téma. Rostoucí dítě přichází do kontaktu s energií druhé čakry. Něžné dotyky, hlazení a mazlení získávají kromě čistě tělesného kontaktu na významu. Dítě začíná objevovat svoje smysly a dává a vyjadřuje své pocity vědoměji. Nyní se začínají také postupně vynořovat obsahy emočního vibračního pole, zděděné z minulých životů. V druhém roce života prožívá dítě především ty nejzákladnější emoční struktury. Je nyní velmi, důležité, aby se rodiče nepokoušeli vnucovat dítěti určité postoje, protože pak začíná své emoce potlačovat a projevovat je pouze určitým způsobem. Jestliže se dítě naproti tomu naučí své emoce prostě jen prožívat, akceptovat jejich existenci a zacházet s nimi s hravostí, je schopno v krátkém čase rozpustit celé svoje emoční "dědictví". Rodiče by si měli uvědomit, že dítě v tomto věku nevyjadřuje žádné negativity. Je-li hněvivé, tak jen proto, že byla zklamána jeho přirozená potřeba. Zuřivý brekot nebo pohyby uvolňují vzniklou blokádu a dítě od ní osvobozují. Většině rodičů ale přijde zatěžko zcela akceptovat své dítě v jeho emočním projevu, protože sami se sebou v této věci nemají jasno. Mají své dítě rádi, pouze když dělá to a nedělá ono, a vysílají mu tím poselství: "Takový jaký jsi, nejsi dost dobrý.".

Dítě přijme soud rodičů, a protože nechce ztratit jejich lásku potlačuje nemilované části sebe sama. To má za následek hluboký zásah do jeho systému energií. Jestliže navíc chybí i smyslová stimulace, vzniká nedostatek prvotní důvěry v emoční oblasti a zablokuje se druhá čakra. Když se z dítěte stane dospělý, připadá mu obtížné akceptovat a vyjadřovat své přirozené emoce Aby mohl něco pociťovat, potřebuje hrubé smyslové podněty a rozvíjí tendenci považovat ostatní za objekty, které slouží k uspokojování jeho potřeb. Třetí rok života naváže malá lidská bytost kontakt s energií třetí čakry - čakry solar-plexu. Emoční projevy jsou stále rozličnější a to co bylo řečeno o druhém roku života, platí už jen v omezené míře. Dítě si zkouší samo sebe jako samostatnou osobnost, chce znát svůj vliv a zkouší říkat stále častěji ne, aby si ověřilo, co se pak stane. Probíhá-li mezi rodiči a dítětem boj - domnívají-li se rodiče, že dítě vychovají tím, že mu vnutí svou vlastní vůli dostupuje tento boj ve třetím roce života svého prvního vrcholu. Necítí-li se dítě ve své probouzející osobnosti být milováno a akceptováno, zablokuje se energie čakry solar-plexu. Jako dospělému mu pak chybí důvěra a odvaha žít svůj vlastní život, vytvářet si jej podle vlastních představ a učit se také z negativních zkušeností. Místo toho se přizpůsobí, nebo zkusí zcela svůj svět ovládat.

U všech těchto výkladů bychom však neměli zapomínat, že my sami jsme to byli, kdo si vyhledal okolnosti nového zrození. Narodili jsme se u takových rodičů, abychom se"obrousili" do lepší podoby, abychom nasbírali určité zkušenosti, které naše duše potřebuje na své cestě k dokonalosti. Málokteří z nás přišli k rodičům, kteří měli tak hluboké porozumění a tolik nesobecké lásky, že pod jejich láskyplným a moudrým vedením zmizely i poslední omezující struktury našeho emočního vibračního pole. To pro nás neznamená nic jiného, než že je naším úkolem a posláním v tomto životě rozvinout chápající lásku k nám samým, která v nás uvolní blokády a osvobodí nemilované, potlačené části naší duše. Aniž by si toho často byli vědomi, jsou naši rodiče prvními učiteli, kteří nás svých chováním upozorňují na naše slabosti, takže z bolesti a pocitu nedostatku začínáme hledat cestu k opětnému získání vnitřní celistvosti. Později přijímají tuto úlohu jiní lidé a životní situace, jež nevědomky přitahujeme a jež nám slouží jako zrcadlo pro ony části naší duše, které jsi se snažil odsunout do stínu nevědomí.

04.06.2007 13:52:52
caroorchydee







Stazie top


Janine Vestfálová
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one