Astrologie pokračování

 

 
 

Povídání trochu o astrologii

 

 V prvopočátku tu stál pračlověk, který pozoroval nebe. Protože z nebe, a to se už naučil, přicházelo všechno požehnání i zkáza. A tak fascinovaně pozoroval nebe v naději, že tam nalezne nějakou odpověď. Světlo pro něj znamenalo život a růst, tma byla oproti tomu symbolem klidu či smrti. Slunce, tedy světla a spolu s ním i život, vycházelo pravidelně na východě a zapadalo na západě, setmělo se a přišla tma či jinak smrt. Dávný člověk si tuto zkušenost nesmazatelně vštípil. Ještě dnes můžeme v Egyptě pozorovat, jak se tato zkušenost zapsala do lidských duší. Na východní straně Nilu byla stavěna města živých a na západě to byla města mrtvých.

Astrologie je prastará nauka, která byla pěstována v Indii, Číně, starém Egyptě a zejména v chaldeji, později v Řecku a Římě; po období úpadku vzkvetla v období renesance. První systematickou učebnici astrologie sepsal slavný řecký astronom, původem z Egypta, Klaudios Ptolemaios (II. stol. po Kr); je zkráceně zvána Tetrabiblos (Čtyři knihy o astrologii). Zmiňuje se o tom, že Egypťané spojovali astronomické předpovědi s lékařstvím, a chápe astrologii kauzalisticky, tj. jako působení hvězdných sil na lidskou konstituci, která pak předurčuje jedince k určitému vývoji, jenž je však určován i dalšími činiteli. Z kauzalistického pojetí astrologie se ve XX. stol. vyvinula tzv. kosmobiologie či astrobiologie.

 V současné astrologii se z globálního hlediska zřetelně rýsují dva základní proudy: západní a východní (orientální). Oba vznikly na severní polokouli.

 Proti ní stojí druhá základní kategorie, a tou je astrologie východní. Orientální proud má dvě hlavní větve - astrologii indickou a astrologii čínskou, která ovšem zahrnuje ještě další země Dálného východu, především Japonsko, Koreu, Tibet a Mongolsko. Obě varianty se od sebe dost liší. Zatímco indická vykazuje některé významné vztahy k astrologii západní a je k ní tudíž jakýmsi mostem, čínská astrologie se jeví naprosto specifickou. Spíše než k indické a potažmo západní astrologii má, zdá se, blíže k astrologickému systému, jehož trosky se zachovaly v kulturách staré Ameriky. Kořeny západní astrologie je třeba hledat v oblasti antického Středozemí a Blízkého východu, kde se v helénistické době slily v jeden souvislý proud metodiky pramenící v Babylónii, v pozdním Egyptě, Řecku, Persii a dalších zemích mediteranní oblasti.Základy řecko-římské, která se stala výslednicí onoho procesu prolínání, byly později ve středověku přeneseny arabskými vzdělanci přes Španělsko do Evropy. Přes odlišnost různých škol, které se v moderní době v rámci tohoto proudu vytvořily a stále ještě vytvářejí, můžeme souhrnně mluvit o astrologii západního typu.

 Čím intenzivněji člověk pozoroval oblohu, tím více oběžnic a časových zákonů objevil. Nejen vztah dvanácti měsíčních cyklů k jednomu slunečnímu roku, obloha ho naučila ještě docela jiným ohromujícím časovým zákonitostem. Od nepaměti lidi zajímalo, zda existuje spojení času, charakteru a osudu s pohybem na nebi. Kdysi člověk četl v obrazové knize oblohy a zhušťoval své zkušenosti, utrpení, zážitky štěstí a touhy do základních archetypických představ

 Astrologie není šarlatánství

 
Skutečná astrologie se opírá se o přesné astronomické výpočty. Její vazba k astrolomii byla vždy velmi těsná, ve své podstatě astronomie vzešla z astrologie. Astrologie staví na předpokladu, že existuje odraz makrokosmu v mikrokosmu a že mezi těmito sférami je vnitřní spojitost. Od začátku v sobě nesla exaktní jádro v podobě matematických výpočtů poloh nebeských těles a jejich průmětů do plošného obrazce - horoskopu. To vyžadovalo přinejmenším určitou úroveň vzdělání. Nemohl se jimi zabývat kdejaký prosťáček.Spolu s magií a alchymií je astrologie jednou ze tří základních hermetických věd a má k oběma jmenovaným důležitý vztah. Je také nejrozšířenějším oborem praktického hermetismu, bohužel prezentovaným často velmi zjednodušeně. Původně byla astrologie esoterní vědou o vztazích mezi makrokosmem (světem) a mikrokosmem (člověkem), které byly symbolizovány během a postavením nebeských těles. Této vědě příslušel spíše název astrosofie, který je používán dodnes. Astrologie se pak stále víc a víc stávala divinační metodou a dnes je v tomto smyslu pěstována téměř výlučně. Význam astrologie vyjádřil už proslulý hermes: "Šťasten, kdo dovede číst znamení času." Těmito znameními jsou především hvězdné konstelace, které korespondují s povahou a osudy jedinců, ale i celých národů, států a událostí. Astrologie není v tomto smyslu kauzalistická, jak se za to často má, nýbrž analogistická. Hvězdy nevyvolávají účinky svým vyzařováním - i když i tento vliv je možný, nýbrž jejich konstelace korespondují s určitými povahovými a osudovými konstelacemi lidí a událostí, tj. řečeno obrazně: obrazy postavení hvězd jsou analogické obrazům lidských osudů a povah. Astrologie je založena na principu synchronicity a nikoli kauzality. Proto také astrologie není deterministická: "Astra inclinant, nec non necessitant." ("Hvězdy dávají sklon, ale nenutí.") V tomto smyslu můžeme astrologii chápat především jako divinační metodu, založenou na rozpoznávání povah a osudů lidí a událostí z konstelace (uspořádání) hvězd v určitých daných časových souvislostech, jimiž jsou především doba narození jedince nebo vzniku události. Astrologie předpokládá trvale a pravidelně působící vlivy zvenčí, tedy jakési "pernamentní síly" s periodickými, opakovatelnými příčinami a následky, zjednodušeně řečeno, závislost dění na čase.Vždy vycházela ze stále znovu ověřovaného předpokladu, že dění na Zemi má svůj předobraz  v jevech na obloze. Hlavní složkou jejího vývoje byl způsob, jakým dokázala zprvu náhodná pozorování postupně uvádět v systém pravidel výkladu těchto jevů.

 

 

Původ astrologie

  Dosud ne zcela jednoznačně zodpovězenou otázkou zůstává její původ. Za její kolébku bývá někdy považována Babylónie, jindy Egypt, Indie, Čína a někdy dokonce předkolumbovská Amerika. Migrační domněnka, podle níž se toto učení šířilo z jednoho původního centra postupně do dalších částí světa, je však značně pochybená. Zdá se pravděpodobnější, že základny astrologie byly založeny nezávisle, a tudíž i poněkud odlišně, v různých starověkých civilizacích, a to přibližně ve stejné době. Zatímco někde došlo posléze ke splynutí a prolnutí původních variant prvotního stadia astrologie, jinde zjišťujeme podstatné rozdíly v pojetí a naprosto osobitá řešení ještě dnes.


 

02.03.2007 12:53:19
caroorchydee







Stazie top


Janine Vestfálová
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one